Důkaz

V polygrafii je nátisk barevně přesná simulace tisku pro kontrolní účely. Náhled simuluje, jak bude vypadat pozdější výsledek tisku. Tímto způsobem lze odhalit případné chyby v barvě, retuši a písmu ještě před finálním tiskem, protože oprava na místě je nákladná nebo často již není možná.

Kontrolní nátisk se ve skutečnosti správně nazývá: "kontraktační nátisk" nebo "kontraktační nátisk" a označuje barevně závazný a právně závazný zkušební tisk podle ISO 12647-7:2016, tj. v aktuální revizi z roku 2016. Kontrolní výtisk simuluje barevnost pozdějšího offsetový tisk nebo hlubotisk v nejužších tolerancích. Dnes se téměř výhradně počítá pomocí nátisků softwaru s integrovaným RIP a následně se vyrábí pomocí inkoustových tiskáren na speciálních certifikovaných nátiskových papírech. Kromě termínu "korektura" se běžně používají také termíny jako barevná korektura nebo digitální korektura.

Kontrolní data se převedou na separace a poté se znovu sestaví do složeného obrazu, aby se správně simuloval přetisk a trapping. Data se poté přenesou jako nově vytvořený kompozit do většinou 8 až 12barevné inkoustové tiskárny, která data vytiskne. Kromě tiskových dat musí být nátisk opatřen také UGRA/Fogra mediálním klínem, aby byl barevně přesný a právně závazný. Díky standardizovanému mediálnímu klínu je tiskárna schopna zkontrolovat správnost nátisku. Vzhledem k tomu, že mnoho tiskáren tuto technologii měření na tiskovém stroji nepoužívá, je nyní nátisk obvykle opatřen přímo zkušebním protokolem, který potvrzuje správnost naměřených hodnot mediálního klínu přímo na nátisku.

Důkaz v minulosti a dnes

V minulosti se při sazbě kontrolovala sazba pomocí galeriových korektur. V 90. letech 20. století se však již vyráběl digitální nátisk. V Německu se hojně používal nátisk IRIS a často se také vyráběl nátisk Chromalin nebo, zejména v USA, Kodak Approval. Dnes se s těmito procesy na trhu již nesetkáme, byly zcela nahrazeny nátisky na pigmentových inkoustových tiskárnách. Typickým řešením nátisku v prvních letech byl software Best Color, který byl velmi rozšířený a umožňoval brzký barevně přesný tisk na inkoustových tiskárnách.

Mezi typické korekturní softwary na trhu dnes patří GMG ColorProof, EFI Fiery XF nebo Colorgate Proofgate. Většina výrobců nabízí také certifikovaná nátiskové média, GMG například GMG ProofMedia premium semiMatte 250 s a bez OBA pro nátisk obrazových tiskových standardů, EFI nabízí populární EFI 4245 Gravure Proof Paper nebo 8245 OBA pro nátisky s optickými zjasňovači. Pro přírodní papíry nabízejí výrobci také speciální certifikované přírodní papíry pro nátisky, GMG GMG ProofPaper matný 140 pro nátisky bez optických zjasňovačů a GMG ProofMedia studio OBA matný 150 pro korektury s optickými zjasňovači. Společnost EFI nabízí model EFI 9120 XF bez optických zjasňovačů nebo model EFI 8175 OBA s optickými zjasňovači. Felix Schöller také nabízí řadu zkušebních papírů a menší systémové domy jako Rauch Papiere, Colormatch nebo RGF rovněž nabízejí vlastní nebo sdílené zkušební papíry.

Důkaz podle normy ISO 12647-7:2016

Norma ISO 12647 definuje termín "validation print" (ISO 12647-8) jako doplněk k nejvyššímu standardu smluvního důkazu nebo zkráceně "důkazu" (ISO 12647-7). Validační výtisk se vyznačuje tím, že je méně přesný z hlediska barevnosti, ale může být vyhotoven i na laserových tiskárnách. Oproti smluvnímu nátisku však připouští výrazně vyšší barevné odchylky a je právně závazný pouze po předchozí konzultaci. Skutečný "proof", tj. skutečný smluvní proof podle normy ISO 12647-7, je v současné době nejen zdaleka nejlepší variantou z hlediska barevnosti, ale také jediným právně závazným proofem, neboť je považován za "kontrakt", tj. za "smlouvu" mezi klientem a tiskárnou.

Výrobci důkazů a výzvy

V Německu dnes doklad obvykle vyhotovují specializovaní poskytovatelé online služeb.

V minulosti se zkušební výtisk obvykle vytvářel v tiskárnách nebo reprografických firmách. Od počátku roku 2000 se však na výrobu barevně přesného nátisku specializuje také řada poskytovatelů online služeb.

Vzhledem k prudkému poklesu cen za nátisky se trh dále posouvá směrem ke specializovaným poskytovatelům korekturních služeb. Zejména malým tiskárnám nebo reprografickým studiím s nízkým objemem nátisků se již nátisky nevyplatí, protože i zde od roku 2020 prudce vzrostly náklady na aktualizace softwaru, měřicí techniku, nátiskové papíry a barvy. Pokud se korekturní tiskárny nepoužívají často, dochází také často k vysychání tiskových hlav a trysek, které lze často znovu zprovoznit až po zdlouhavém čištění. Pokud pak musíte na své zkušební tiskárně pro několik náhledů formátu A4 vyrobit mnoho čisticích cyklů a testů trysek, nemůžete pokrýt své náklady.

Ve prospěch poskytovatele služeb online proof však hovoří i další faktor: Pokud jste si v minulosti objednali "proof", pak stačí CMYK doklad podle ISOCoatedV2. Dnes se nátisk často skládá z CMYK plus 15 zvláštních barev, jako jsou PANTONE a HKS, a u hlavních poskytovatelů korekturních služeb je k dispozici přibližně 60 mezinárodních standardů. Kromě toho někteří poskytovatelé služeb nabízejí také nátisky pro interní standardy nebo nátiskové profily na míru. V nátisku lze simulovat dokonce i chování přímých barev při přetisku ve vztahu k sobě navzájem nebo k barvám CMYK. K tomu je však zapotřebí nejen nejmodernější proofingový hardware, software a měřicí technologie, ale také vyškolení a znalí odborníci na proofing, kteří rozumí požadavkům zákazníků na proofing a dokáží podle nich nastavit své pracovní postupy a úlohy proofingu.

Důkaz speciálních barev, jako jsou data PANTONE a PDF/X-4.

Prokazování přímých barev, jako jsou PANTONE, HKS a TOYO, také není snadné. Mnoho dnešních nátiskových systémů podporuje zobrazení přímých barev. Nejpozději od rozdělení společností Adobe a PANTONE jsou však pro tiskoviny referencí šablony proofované podle standardu PANTONE Master Standard, nikoli drahý vějíř PANTONE. Ale i zde je třeba brát v úvahu mnoho věcí: Přestože v nátisku lze znázornit téměř všechny barvy PANTONE, neonové nebo metalické barvy v nátisku tisknout nelze. I zde mohou specializovaní poskytovatelé nátiskových služeb často nabídnout více služeb a speciálního barevného know-how než klasické tiskárny.

Ani korektura souborů PDF/X-4 s vrstvami a průsvitkami, se stíny a integrovanými RGB a LAB daty není snadná. Na jedné straně musí korekturní software skutečně podporovat všechny funkce DPF/X-4, na druhé straně musí mít poskytovatel korekturních služeb mnoho zkušeností, aby dokázal nejen klasifikovat soubory při kontrole dat podle toho, zda jsou "vhodné pro korekturu" a zda jsou "nevhodné pro korekturu", ale také aby dokázal zvážit a poskytnout tvůrci dat užitečné rady, jak by mohl svá data lépe připravit pro korekturu a/nebo tisk. I zde mají specializovaní poskytovatelé korekturních služeb často lepší pozici než tradiční tiskárny, které znají lépe své výrobní prostředí než všechny možnosti korektur a tisku.

Další informace:
http://de.wikipedia.org/wiki/Proof_(Druck)

Ähnliche Einträge

Napsat komentář

Souhlas s GDPR se skutečným zákazem souborů cookie