Jak přesně lze inkoust měřit?

Již několik let jsou možnosti kolorimetrického měření tiskových barev stále jednodušší a levnější. A tak se často věří, že měření tiskových barev je jednoduché, levné a především velmi přesné. A to i napříč různými značkami a generacemi měřicích zařízení. Je to pravda?

Při pohledu na některé výzkumy se zdá, že tomu tak nemusí být. Například IFRA požaduje, aby při měření keramických obkladů BCRA byly rozdíly v barvě mezi různými měřicími přístroji při nižší než Delta-E 0,3 by mělo být. Ve skutečnosti to však vypadalo jinak. Ve studii Nussbauma mělo 8 z 9 měření delta-E větší než 2,0; ve studii Wyble & Rich se odchylky pohybovaly mezi delta-E 0,76 a 1,68. Proč jsou ale odchylky tak velké?

Na jedné straně se měřicí přístroje liší způsobem osvětlení měřených ploch. To je důležité ve dvou ohledech: Jednak se v závislosti na materiálu mohou měření značně lišit, pokud například na měřený povrch dopadá světlo vyzařované pouze z jednoho zdroje světla a je měřeno. Pokud má například měřicí zařízení pouze jednu lampu, která svítí na měřicí povrch pod úhlem 45 stupňů, a měří se její odraz, pak se měření může lišit až o Delta-E 3,0, pokud se měřicí zařízení otáčí pouze kolem své osy. Pokud stejným měřicím přístrojem měří stejné dlaždice levák a pravák, pak může být měření zcela odlišné jednoduše proto, že měřicí přístroj je držen různým způsobem a dlaždice svírají různý úhel.

Řešení tohoto problému: V měřicím zařízení je rozmístěno několik světelných zdrojů nebo v nejlepším případě je osvětlení vyzařováno přímo v kruhu pod úhlem 45 stupňů, aby se tyto efekty minimalizovaly.

Osvětlovací tělesa

Svou roli však hraje i způsob osvětlení. V minulosti se k osvětlování používaly převážně wolframové výbojky, které sice byly dobrým Spektrum aussendeten, deren Spektrum sich aber insbesondere im UV-Bereich über die Lebenszeit der Lampe stark veränderte und daher zu Fehlmessungen führen konnte. Und zudem ist noch das Problem vorhanden, daß ein frischer Druck aus der Druckmaschine mit noch nassen Farben einen deutlich höheren Glamour- und Reflexionsfaktor hat, also derselbe Druck, wenn er eine Wocher später beim Kunden angeliefert wird. Diese Glanzunterschiede wurden bislang über Polfilter möglichst eliminiert.

Vzhledem k tomu, že nový D50 Norma pro osvětlení ISO 13655:2009 uvádí osvětlení pomocí neonových trubic D50, které se však nehodí do praktických měřicích přístrojů. Proto se různé podmínky osvětlení definizován: M0, M1, M2 a M3.

M0 je tradiční wolframové osvětlení jako např. u I1 Pro nebo u DTP 41 či DTP 70 bez UV filtru a bez polarizačního filtru.

M2 popisuje totéž, ale s filtrem UV-Cut, který se používá například u I1 Pro UV-Cut. Výhody UV filtru: harmonické výsledky i na papírech s optickým zjasňovačem. Nevýhody: Typické výrobní papíry dnes někdy obsahují mnoho optické zjasňovačekteré způsobují, že papír vypadá bělejší, protože absorbují UV záření a odrážejí ho jako modré světlo. Papíry tak mohou vypadat zcela identicky při UV řezu, ale extrémně odlišně při denním světle nebo při D50. A v praxi se tištěné produkty téměř nikdy neprohlížejí v podmínkách UV řezu.

Měřiče M3 mají UV filtr i polarizační filtr.

M1: Der M1 Modus wird erreicht, indem eine D50 Lichtquelle gemäß den Spezifikationen von ISO 3664:2009 verwendet wird. Da die in Messgeräten verwendeten LEDs aber noch nicht in der Lage sind, das Spektrum von D50 umfassend wiederzugeben, und Neonröhren einfach zu groß sind, behelfen sich manche Messgerätehersteller mit einem Trick: Sie senden auf der einen Seite D50 Licht ohne UV-Anteile aus, um eine möglichst harmonische Messung zu erreichen. Und zum anderen senden sie möglichst nur UV-Licht aus, um den Effekt der optischen Aufheller zu messen. Da derzeit keine LED in der Lage ist, sauberes UV-Licht auszusenden, sondern das Papier durch Nebenlicht immer noch erhellt wird und so das Ergebnis verfälscht würde, arbeiten manche mit einem Trick: Sie messen in hohem Tempo quasi flackernd permanent UV-Cut und die schlechte UV-Variante, und berechnen daraus ein Ergebnis das einer Beleuchtung mit D50 Licht entsprechen würde.

Závěr: Měření s různými měřicími přístroji jsou v současné době stále velmi nespolehlivá a neodpovídají požadovaným nízkým tolerancím, protože lesk, UV složky a spektrální nedostatky a degenerace osvětlovacích těles působí potíže. Existují však slibné přístupy, které by měly být schopny tyto obtíže kompenzovat, ne-li odstranit, v budoucích generacích měřicích přístrojů.

 

Další články k tématu:

1 komentář u „Wie genau kann Druckfarbe denn gemessen werden?“

Napsat komentář

Souhlas s GDPR se skutečným zákazem souborů cookie